Víkendová návštěva Krupky
03.02.2011 22:45
O víkendu jsem se rozhodl navštívit své známé v Krupce, kteří zde žijí na Horním sídlišti. Musím přiznat, že to pro mě byl velice "jedinečný" zážitek. Po celém sídlišti postávaly skupinky cikánů, a když jsem procházel, cikáni na mě zírali, jako kdyby nebyli zvyklí, že se tam pohybuje i někdo jiný než oni. Na vchodu mých známých byla přilepena cedulka, na které byl napsán zákaz posedávání na schodech. Zřejmě již někomu došla trpělivost s tím, co mají nepřizpůsobiví ve zvyku ve více městech. A to posedávaní na schodech takovým způsobem, že nikdo ani nemůže projít, protože oni tam vedou diskuze a popíjejí kávu, někdy i jiné věci...
Ve vchodu jsem dále narazil na několik cikánek, které zřejmě ani neuměly česky, protože se bavily jen a pouze cikánštinou. Později jsem se dozvěděl, že je to zde zcela běžné. Místní mě dále informují o strachu, jenž vládne na tomto skutečně problémovém sídlišti. To, že zde došlo k několika brutálním napadením slušných lidí, ví jistě většina z nás. Co mě však opravdu zarazilo, bylo seznámení se s několika místními občany ve věku 60 - 70 let (někdy i starších), kteří mají strach chodit ven a i při venčení psa chodí ve skupinkách. Mají strach tak obrovský (a není se ani čemu divit), že s sebou nosí zbraně na osobní ochranu. Jde například o plynové pistole, kasry či paralyzéry, což v dnešní době je sice celkem běžné, ale spíše u lidí ve věku 18 – 30 let. Takto jsem se s tím setkal asi poprvé. Ale vzhledem k tomu, kde a v čem musí žít, se snad ani nedivím. Tito lidé by si přeci zasloužili pokojné stáří. Celý život naplnili poctivou prací a žili jako spořádaní občané. A takto musí trávit své stáří? Ve strachu vyjít ven beze zbraně?
Zeptal jsem se hned několika postarších občanů, zda byli někdy okradeni či napadeni, že nosí takový arzenál. K mému překvapení mi odpovědělo hned několik lidí, že jsou napadáni neustále. Některé jejich příběhy byly až k neuvěření. Například když po jednom místním hodili ze sedmého patra cikáni nůž. Dále jsou napadáni i za to, že si zavolají policii na pomoc.
Kolik toho tito lidé musí vytrpět? Mají nárok na klidné stáří? Budou moci někdy vyjít ven, aniž by se ze strachu nemuseli ozbrojovat? Kdy se vláda o takové lidi postará?
František Novobilský
Ve vchodu jsem dále narazil na několik cikánek, které zřejmě ani neuměly česky, protože se bavily jen a pouze cikánštinou. Později jsem se dozvěděl, že je to zde zcela běžné. Místní mě dále informují o strachu, jenž vládne na tomto skutečně problémovém sídlišti. To, že zde došlo k několika brutálním napadením slušných lidí, ví jistě většina z nás. Co mě však opravdu zarazilo, bylo seznámení se s několika místními občany ve věku 60 - 70 let (někdy i starších), kteří mají strach chodit ven a i při venčení psa chodí ve skupinkách. Mají strach tak obrovský (a není se ani čemu divit), že s sebou nosí zbraně na osobní ochranu. Jde například o plynové pistole, kasry či paralyzéry, což v dnešní době je sice celkem běžné, ale spíše u lidí ve věku 18 – 30 let. Takto jsem se s tím setkal asi poprvé. Ale vzhledem k tomu, kde a v čem musí žít, se snad ani nedivím. Tito lidé by si přeci zasloužili pokojné stáří. Celý život naplnili poctivou prací a žili jako spořádaní občané. A takto musí trávit své stáří? Ve strachu vyjít ven beze zbraně?
Zeptal jsem se hned několika postarších občanů, zda byli někdy okradeni či napadeni, že nosí takový arzenál. K mému překvapení mi odpovědělo hned několik lidí, že jsou napadáni neustále. Některé jejich příběhy byly až k neuvěření. Například když po jednom místním hodili ze sedmého patra cikáni nůž. Dále jsou napadáni i za to, že si zavolají policii na pomoc.
Kolik toho tito lidé musí vytrpět? Mají nárok na klidné stáří? Budou moci někdy vyjít ven, aniž by se ze strachu nemuseli ozbrojovat? Kdy se vláda o takové lidi postará?
František Novobilský